Takové krásné počasí a u nás je to jak ve špitále. Jednomu sirup na dráždivý kašel, druhému sirup na odkašlávání, mezitím nějaký dryják (tý jo to je slovo) na rozpouštění hlenů, sirup z hlívy ústřičné na imunitu, zapářky, teplé čaje... a já už nevím, co ještě.
Už jsme hráli na pykanou (opíkanou dle Vojty), na rybáře (to se vysypou hračky z krabic, každý si vleze do jedné, jakože loďka - já teda do koše na prádlo, páč do bedýnky se nevejdu, možná teda bych se vešla, ale nechci riskovat, že už se nedostanu ven - a chytáme ryby, nebo vyhlížíme piráty, nebo je bouře a troskotáme), na psa (to je moje oblíbená hra, když teda nejsem pes já a nemusím aportovat)...
Když je nejhůř pozveme MP3 Jiřinu Bohdalovou - tedy Křemílka a Vochomůrku. Vojta pak chodí a říká: "Maminko, chci čajík s medem, stůňu."
Nebo posloucháme Boba a Bobka. Tuhle na tátu volal: "Bobe, Bobe, Bobečků, honí mě had."
Vojta se konečně naučil zapínat zip u flísové vesty, huráá. Vím, není to žádné terno ve skoro 4 letech, ale s jeho přístupem k oblékání, to pokrok tedy je a velký.
Majdulka umí skvěle hrát na psa, akorát s tím aportováním má ještě trochu problémy, ale pracujeme na tom. Taky už nebrečí, když jí vysávám rýmu, tuhle si přinesla odsávačku sama a dobrovolně. Masochistka?
Na otce živitele, když přijde z práce, se vrháme jako natěšené kobylky. Tedy my se vrháme na jakoukoliv návštěvu, akorát si k nám nikdo moc netroufá.
Ale už začínám vidět světlo na konci tunelu... snad.
Žádné komentáře:
Okomentovat