Nový rok

Se starým rokem jsme se loučili ve Slatině na odpoledním srazu. 10 dospělých a 7 dětí - zatím vedeme v počtu nad tou malou smečkou, ale všeho do času. Dávám tomu dva, maximálně tři roky a dospělí jsou v menšině. Nevím, jestli nám tam nalili něco do pití, nebo nějak jinak omámili. Doma jsme totiž uložili děti, vytáhli chlebíčky, víno, pustili si vtipy na ČR2, po desáté procitli z hlubokého spánku a uznali, že to dneska nedáme. Kolem půlnoci nás vzbudilo odstřelování od sousedů a to byla asi tak celá oslava... Šampus se ještě stále chladí v lednici... Asi tréma ze Silvestra, ha ha.

Jak na Nový rok...

oč dříve jsme šli spát, o to později jsme vstávali. Počasí bylo přímo ukázkové, proto jsme se nenechali odradit odporem našeho malého pesimisty. Přes jeho protesty jsme ho donutili se obléci a vyrazili bobovat na zahradu. Nemělo to chybu. Majdulka zcela jasně miluje rychlou jízdu a velice nahlas se u toho směje.

Odpolko jsme pro velký úspěch pokračovali na Halďáku. Na saních to opravdu fičelo. Už se tedy smrákalo, když jsme se tam doplácali. Společnost nám dělali tři skupinky stejně praštěných sáňkařů a dva profesionálně se tvářící snowboardisté.

tak po celý rok....

Večerní bojové cvičení bych snad ani nemusela opakovat. Nějak se nám zase ucpal odpad u dřezu. Je to dlouhá historie. Dodnes jsem nepochopila, když se tu všechno rozkopávalo, překopávala, modernizovalo a vyměňovalo, proč nám tu zbyl tento artefakt. Už i moji babičku se něco natrápil. Nezbývá než se s ním pokusit sžít, pokud na něj nechceme použít krumpáč (stejně nakonec jednou budeme muset). Z toho ucpaného odpadu nám asi onemocněla i myčka, jenom pípá a nechce mýt.

Tož místo odpadu jsme dali pod dřez kbelík, dvojitou várku nádobí umyli ručně (hezky jsme si u toho popovídali) a doufáme, že nás v pondělí zachrání Pepa s elektrickým pérem - jako naposledy před pěti lety.

PS: Je jedna hodina, dívám se na záznam Jesus Christ Superstar na dvojce (Bárta je úžasný) a vůbec se mi nechce spát (narozdíl od včerejška, ha ha).