pondělí 27. prosince 2010

Ještě jedna kapříková

Letos jsme konečně měli ve vaně kapřika. (Byla to spíš zásluha přesvědčovací taktiky pana prodejce u kádě, kam jsme chodili s dětma očumovat a trochu i vlivem medoviny, ha ha. Vánoční výprava do města vedla nejdřív kolem zámku, kde měli hraběcí kapříky a cesta zpět kolem lípy, tam prodávali kapry sousedi z ulice.)

Museli jsme kamaráda kapra v té vaně kontrolovat nejmíň třikrát denně.

Majdulka, jen co vyběhla z pelíšku, postavila se ke dveřím ukazovala na ně a bezhlasně otvírala pusu jako kapr. Nehla se od nich dokud jsme nešli kapříka navštívit.

Kapří poprava byla provedena tajně. Vojta to malinko oplakal, ale pak už se těšil, jak ho sní. Zas takový velký kamarád to asi nebyl. Uvidíme příští rok.

Pár fotek z nahánění kapra u babičky a dědy ve Vsi. U nich kapr vánoce přežil (měli dva), ale Nový rok už nejspíš nedožije.


Žádné komentáře:

Okomentovat