neděle 26. prosince 2010

Zase jsme ho neviděli

Štědrý večer byl báječný.

Děti baštily polévku i kapra jak by to bylo poslední jídlo na světě.


Vojta už od rána zdatně zlobil a Ježíšek tedy radši zavřel oči. My jsme se také snažili ho nepřizabít a že si koledoval. Asi tréma z vánoc. Zato Majdulka se málem přizabila sama. Naletěla na roh skříně, ale šikovně na pohotovost jsme nemuseli.

Pak jsme vyhlíželi zlaté prasátko a střídali se s Lukym v tajném hledání dobře ukrytých dárků. Nanosili jsme je všechny do ložnice, uff. Pak už mohl Ježíšek přiletět. Představte si - najednou zacinkal. My tam všichni běželi. Jen tatínek to zase prošvihl.

A byly tam - dárečky. Majdulka velice rychle pochopila k čemu takové dárečky slouží - rve se z nich papír a to je velká švanda. Ovšem do té chvíle než náhodou objevila nádobíčko. Pak už ji to ostatní přestalo celkem zajímat a vařila čaj, nalévala z konvičky a starala se o náš pitný režim. Nakonec si asi omylem uvařila grog, protože se už jen smála a válela po zemi.


Vojta v tom mumraji lítal s hrablem na sníh sem a tam a rozhrnoval rozbalený vánoční papír.


Jak jsme je uložili si už moc nepamatuji, ale kolem deváté už bylo ticho. Otevřeli jsme si vínko, jen tak si četli, užívali ticha a slavili, že to všechno tak krásně klaplo.

Ještě ranní fotka pyžamáčků u stromečku.

Žádné komentáře:

Okomentovat