čtvrtek 9. února 2012

Nedám si pokoj

Školička na sněhu podruhé.


Zima byla, fičák byl, vánice a metelice, že ani na velkém vleku nikdo nechtěl jezdit. (Vojtovi se splnila jeho prosba, prý ho to na velkém vleku nebaví... Já už teda fakt nevím, co ho baví... Po kom to dítě je? Asi po mně, bohužel.)
Děti statečně vlály na provazovém vleku, chodily se do chalupy pravidelně ohřívat. Na rozdíl od nás dospělých brblalů byly veselé, vysmáté a spokojené. (Což vůbec nechápu.)
Tváře měly červené a polovina jich v autobuse cestou zpět usnula.
Já jsem si to užívala, chvilku fotila, sem tam někoho oblékla, utřela prdelku, našla ztracenou kuklu. Většinu času jsem proseděla u teplého čajíku a oknem pozorovala ty naše lyžařské naděje.

Už je ten můj pohyb celkově nějak náročnější a bude hůř a do května daleko...

Žádné komentáře:

Okomentovat