neděle 13. května 2012

Včera...

byl Matýskovi týden. Proč to tak rychle letí? Za chvíli nebudu mít doma novorozenečka. Užívám, nasávám, ňuchám, co to jde. Škoda, že ten jedinečný okamžik nejde uchovat. Ta vůně, ta sametová tvářička, ksichtíky, když zuří, nebo slastné úsměvy, když má plné bříško... Ta vyhublá kolínka, co se postupně obalují. Tlapičky malinkatý, kterýma šermuje, když ho přebaluji. (Mimochodem, Majdulce se stále ještě nepodařilo mu tu nožičku utrhnout - ale stojí mě to pekelné soustředění - když spolu přebalujeme a ona se ho snaží láskyplně líbat na chodidlo.)

Taky jsme ho včera poprvé koupali. Podlehla jsem tlakům modních trendů a poprosila sestřičku v porodnici, aby ho po porodu jen otřela. Je pravda, že kůži má ze všech nejkrásnější, tak snad mu to vydrží. Ovšem třináctku na prsou si hrdě nese dál, napoprvé se nám ji smýt nepodařilo. Sourozencům se naštěstí nepodařilo ho utopit svou usilovnou pomocí při koupání a že se Majdulka opravdu snažila. Chvíli to vypadalo, že se mu pokouší i čistit zuby. Když ho držím ve vodě, mám bohužel jen jednu ruku na obranu před nájezdníky. Myslím, že Matýsek se bude muset v obraně své maličkosti vycvičit velmi brzy a velmi rychle.

Poslední zpráva včerejšího dne, že se nám porouchaly malé švýcarské hodinky. Po namočení (vykoupání) ani nepíply celých pět hodin, pak hodinu kníkaly a rudly a divně v nich pšoukalo, abychom o nich další čtyři hodiny zase nevěděli. A to jsem si myslela, že je voda nemůže rozhodit, když jsou s tím vodotryskem.

1 komentář:

  1. Emily, opozdene posilam moc gratulaci, Matysek je kouzelny! Preji vam vsem plno krasnych chvilek a moc zdravim, Monika.

    OdpovědětVymazat