Neděle byla ve znamení odjezdu.
Muž prohlásil, že kdyby odjížděl z Alp, bylo by mu smutno, ale takhle toho bylo akorát :)
Stejně vím, že se mu to líbilo. Nasmáli jsme moc, zavzpomínali, povídali si hodně (ono se ani nic jiného dělat nedá, když se rozhlédnete kolem, většina tu posedává po kavárnách, parcích, hospodách... nad jedním šálkem kávy, nebo skleničkou vína proklábosí hodiny... to člověka úplně pohltí)
Myslím, že to byla dobrá volba, na hory můžeme zase příště (budu muset začít trénovat, ať po celou výpravu nevidím jen jeho záda daleko vpředu).
Cestou z letiště jsme volali babičkám, jestli nechtějí dovézt děti, že je uloží u nás a my si je převezmeme až kolem deváté dorazíme. To jsme si dali, na druhém konci "drátu" panovalo veselí, Majdalenčina oslava narozenin se sourozenci a všemi prarodiči. A že si je už rozdělili a ať se pro ně stavíme až v pondělí :)
PS: A v pondělí byly děti, jak vyměněné, takové vzorné, rozumné a milé a mazlivé - radost být rodiči. Druhý den už byly zase zpátky "v normálu" :) a řádili jak stádo dinosaurů.
Žádné komentáře:
Okomentovat