Adrenalin

Po dlouhé době, bez dětí, s partou stejně praštěných. Bezva den, na kánoích, na Orlici - z Kostelce do Albrechtic. Musím se přiznat, že jsem byla překvapená, jak krásnou řeku máme hned zarohem.

No a pak ještě, že jsme se neměli ptát Zipa, kde se vloni cvaknul, ha ha. Jsme to poznali na vlastní kůži. Na ten žbluňk nikdy nezapomenu. Voda asi osm stupňů, děkuji prozřetelnosti, že jsem tentokrá - poprvé v životě - měla vestu. Co mě opravdu překvapilo, že okamžitě po vydrápání na břeh mi začalo být teplo. Že by se rumová prevence vyplatila? Týden se neúspěšně léčím z rýmy a kašle, stačí jeden ponor a rýma i kašel mě z toho šoku přešly.

Cestu zpět ná ještě zpestřila paní od Cvoka, která zapadla s tranzitem do bahna na louce, ale pak už jsme si konečně jeli vyzvednout děti - už bylo určitě k sedmé hodině. Nádhera.