Zahrada

Obrázek jsem si vypůjčila odtud jmenuje se romantická pampeliška.


Po účelně a smysluplně stráveném víkendu (viz příspěvek níže) jsem v neděli málem vyrazila do supermarketu nakupovat. Činnost kterou opravdu nesnáším a uchyluji se k ní jen v časech nevyšší nouze. Nechtělo se mi tam vůbec, ale potřebovala jsem změnit lokál, nebo bych ty naše dva poklady už přetrhla vejpůl.

Naštěstí se v mém otupělém mozku zrodil lepší nápad - zahrádka. Sbírání slimošů a okopávání nepatří k mým nejmilejším činnostem též. Ovšem k provětrání mozku je to úžo.

Jak jsem rodiče nechápala, co na té zahrádce mají. Jak jsem úpřímně nenáviděla - okopávání, pletí, rytí... No a už je to tady - co se v mládí naučíš... Ježkovi oči mně se to snad začne líbit. Asi to máme někde hluboko v genech nebo co. Koukat, jak všechno roste, sem tam něco uštípnout, procházet zahradou a kochat se jako správný hospodář. No dobře, já a hospodář-ka, ha ha, legrační představa.

Ale asi už tam mířím, no fakt, už to na sobě začínám pozorovat, já kterou půlmetrový plevel nechával chladnou... Už jsem do toho spadla, běhám po zahradě a vyrýpávám pampelišky, plánuju, co kde zasadím, dokonce po večerech listuju časopisy Naše zahrada. Kam až tohle zajde? Nevím. Naštěstí je náš pozemek nevhodný k chovu skotu a jiného zvířectva, protože jeden neví k čemu by třeba časem sklouzl... Já už ničemu nevěřím.