Ehm, tedy spíš šlehačka. Všude. Skvělá kapalina ta smetana třiceti procentní. Přilne, tuk vytvoří ochranný film. Na podlaze, na oblečení, kuchyňské lince, mezi kořenkami, mezi kuchyňskými spotřebiči, zateče i do té nejmenší skuliny potvora. Chybami se člověk učí, doufám. Už nikdy nebudu držet mixér jednou rukou a druhou sahat pro cukr, aby nádoba se šlehačkou mohla ožít, rozrotovat a vymalovat všechno kolem efektními bílými cákanci. Včetně mého oblečení, ale zas taková šlehačková koupel je určitě dobrá na pleť.
Naštěstí i přesto jsme si společný oběd užili. Lívanců bylo na dva talíře a strávníci se činili až měli boule za ušima. Nějak jsme se krásně vystřídaly - ve vaření, v utírání nudlí, ve hraní, v povídání... Bylo to náročné to nepopírám 3 dospělí a 5 dětí na docela malém prostoru (7 ženských a Vojta - už mu z toho šla místy hlava kolem, komu ne). Podavaly se lívance s borůvkovou marmeládou, kysanou smetanou nebo šlehačkou s jahodami. Ještě teď se olizuju, jen si na to vzpomenu.
Děti tam jsou všechny, jen Anežka se nedívá do objektivu a Adélce není vidět hlava, Danča prostě není Copperfield.
Poslední foto - dámy se svými stroji.
Žádné komentáře:
Okomentovat