Vojta jde ráno do školky a tváří se jak býk před porážkou. Nepláče, neprotestuje, jen se tváří, jak kdybych mu řekla, že k obědu bude jen zelenina. V šatně trochu roztaje (zelenina s bramborovou kaši). Dá mi pusu a už se neohlédne.
Odpoledne vběhne do šatny a tváří se jak kdyby měl k té kaši i řízek. Prostě nadšeně. Vypáčit z něho, co dělali, jestli něco hráli, zda malovali, nelze. Ale písniček zpívá spoustu a občas i nějaké školkové moudro vypadne. Jednou i obrázek pro maminku vytáhl umolousaný z kapsy u tepláčků.
Tak já nevím, je to normální nebo je Vojta takový pesimista (geny lopatou neutlučeš)?
Žádné komentáře:
Okomentovat