úterý 9. srpna 2011

Konečně sami

Je to asi týden, co rodiče opět získali nadvládu nad svou ložnicí. Třeba o půlnoci si můžu klidně zpívat, nebo tancovat kankán ve tři ráno. Ne že bych zrovna po tomhle prahla. Noční šou mám občas i tak, běhám tam a zpět mezi ložnicí a dětským pokojem, taková noční štafeta - přinesu pití, najdu dudlík... Ale stojí to za to. Noční cvičení je určitě dobré na figuru.

Svoboda. Po čtyř a půl letech s jednou krátkou přestávkou.

2 komentáře:

  1. Mankote, jak já si tuhle radost pamatuju!Tak si ji užívejte, co hrdlo ráčí - přeju Vám to moc!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji, je mi jasné, že kdo neprožil nepochopí :o)))

    OdpovědětVymazat