Krkonoše

Jdeme s všeobecným trendem, prý. Vyzkoušeli jsme víkendový pobyt ze slevomatu.

Na popud mojí kamarádky. Nechápu, jak to Jiřka dělá, ale ona má čuch na slevy. Neskutečný. Když něco najdu za dobrou cenu a chci si to objednat, Jiřka to najde minimálně za polovic. Rukavice pro děti asi za dvacku i s poštovným - Vojta je nosil dvě sezony, Majda zatím jednu a stále dobře slouží... A takhle bych mohla pokračovat.

Cílem naší výpravy byla Pražská bouda. Konečně jsem viděla z blízka někoho, kdo vystupuje v televizi (v té opravdové, nemyslím naši místní - momentálně zrušenou - kabelovku). Pana provozovatele. Bohužel nám nevařil, odpočíval, snad někdy jindy. Jídlo bylo i tak skvělé. Paní provozní je trysková myš, nebo má tajný doping. Lítala jak čertík na pérku, sem a tam, po schodech nahoru a dolu, obsluhovala v restauraci, točila piva o poschodí níž, pomáhala lidem se zavazadly o poschodí výš...

Prodloužený víkend se vydařil i díky počasí.

V pátek jsme ovšem zmokli durch, z toho plyne poučení, když na horách zahřmí, utíkej, jak by ti za patami hořelo do nejbližší chaty.

Sobota neměla chybu. Kromě té fronty na lanovky na Sněžku. Cesta lanovkou byla úžasná, člověk má občas pocit, že se nohama dotýká trávy. Uvidíme jaká bude nová lanovka, která se má začít stavět od září. Vrchol Sněžky byl v obležení turistů, zkrátka pěkné počasí. Musím se veřejně přihlásit k obdivovatelům České poštovny na Sněžce, mě se prostě líbí. Cesta dolů byla náročná, ale zástupy turistů postupně prořídly cestou na Luční boudu a ještě více cesto na Výrovku a na Chatu na rozcestí a přes Liščí horu jsme šli téměř sami - ono už se také trochu připozdívávalo.

Lidský had na Sněžce.

Na chalupu jsme dorazili v 7 hodin se 14km v nohách, my popadali na lavičky a děti se vrhly na trampolínu. To nechápu! Večeři jsme si po tomhle výkonu zasloužili a řádně užili.

Nedělní počasí bylo jak vymalované i v této nadmořské výšce. Přálo i paraglaidistům nad Černou horou - napočítali jsme jich v jednom okamžiku 20 - jak to dělají, že se nesrazí, je mi záhadou. Naše cesta vedla naučnou stezkou mezi rašeliništi. Jedním slovem nádhera. Děti byly nadšené ze dřevěných chodníku, my z příjemného chládku mezi stromy. A ty výhledy! Zakončili jsme to tradičně na Pražské boudě pozdním obědem a vydali se zpět do reality...