pondělí 2. června 2014

Kolmo

Po snídani na rohu ulice...
Proč si neužít trochu adrenalinového zážitku a místo hromadné dopravy, nevyužít k dopravě na druhou stranu za řeku kolo (když to včera nevyšlo pěšky).
Pro snadnější orientaci jsme se rozhodli použít bulvár Sait-Michell, prostě rovnou za nosem. Ovšem, ehm, nechápu, proč jsem si bulvár představovala jako pěší zónu s cyklostezkou. Spíše než Václavák to připomínalo magistrálu u Národního muzea. Cyklisti jezdili v odělených pruzích spolu s autobusy, štěstí pro nás. Ovšem na křižovatce už byl každý sám za sebe a nějaká hlavní nebo vedlejší... vládlo právo silnějšího. Skoro jsem nedýchala, když se muž vřítil do křižovatky a začal se přetlačovat s malou dodávkou, nedal se, vyhrál a jeho prestiž v mých očích značně stoupla... :)
Centre Pompidou už bylo jen takovou třešínkou na dortu. Nejdřív jsme si vystáli frontu na vstup, pak na lístky, pak na expozice. Pročekali jsme nejméně dvě hodiny, ale stálo to za to.
K vidění toho bylo více než dost. Však jsme tam strávili celý den. Henry Cartier-Bresson (asi největší lákadlo), Martial Raysse u některých děl jsme se opravdu zasmáli, galerie moderního umění, Bernard Tschumi (úžasný architekt).
Navečer jsme ještě proplahočili kolem Louvre, poseděli v zahradách, za muzeem de Orsay si zase vypůjčili kola ze stojanu a uháněli zpět směrem k mrakodrapu, tedy tentokrát už postranními klidnými uličkami.

2 komentáře:

  1. Závidím. Prostě závidím. Romantickou snídani na rohu, Centre Pompidou, kola, fronty, celou Paříž. Jela bych hned!

    OdpovědětVymazat
  2. Taky se tu sžírám závistí :-) . A slintám nad francouzskou snídaní!

    OdpovědětVymazat