úterý 2. března 2010

Hamounci (365-9)

Když odcházíme ze vsi a Vojta si táhne domů v každé ruce jedno autíčko a v každé kapse další dvě, děda vždycky říká, že je jako Fi - starší bratránek. Zahlásil prý: "to doma nemáme, dedo, víš." A pakoval si hračky s sebou. No ale posledně naše miminková v každé ruce jedno chrastítko a v očích majetnický pohled. Nikdo si nedovolil jí odporovat, ani náznakem. To se nedalo, jsem zvědavá, co začne odnášet až dojdou chrastítka.

Dneska držela v ruce rýžovou křupku a otálela, vlčí hlad dávno zažehnán. I přisedla jsem a laškovně špičku křupky ukousla. Ten děs v očích, co následoval! Neměla daleko k pláči. Naštěstí se mi povedlo pitvořením tuto hrozbu odvrátit a milá malá zjistila, že krmit maminku je mnohem větší legrace. No řekněte, kdy se vám to poštěstí, že vás někdo krmí a ještě se u toho řehtá na celé kolo. Naštěstí křupky brzy došly.

Žádné komentáře:

Okomentovat